Rodila jsem císařem

Rodila jsem císařem
13. května 2015

V rámci světového týdne respektu k porodu se v úterý 12. května konala v MC Koťátko beseda o porodech císařským řezem.

Sešlo se sedm maminek, které se rozhodly sdělit své zážitky z císařského řezu. Vyprávělo se o tom, co nastávající maminka při císařském řezu prožívá, jak a co vnímá, jak se prožitým vyrovnává.  Každá z maminek měla jinou indikaci (jiný důvod) k císařskému řezu, některé rodily císařským řezem i opakovaně. Každý příběh byl originální a daly se porovnávat i podmínky v různých porodnicích, protože dvě maminky rodily v jiných nemocnicích a pět v rumburské.  Setkání probíhalo v přátelské a otevřené atmosféře.  Maminky se vesměs shodly na tom, že po porodu císařským řezem jim chyběl větší kontakt s miminkem, přály by si častější přikládání k prsu a miminko mít víc u sebe už v prvních hodinách na pooperačním pokoji.  Některé maminky své dítě viděly až 4 hodiny po porodu a během této doby v nich narůstal strach, zda budou schopny kojit, když miminko ještě nepřikládají, zda je s miminkem vše v pořádku atd.  Maminky, ale i tatínkové, by si přáli, aby byl umožněn bonding, a co nejdříve v prvních minutách po porodu - u císařského řezu alespoň tatínkovi.  (Bonding = položení miminka po porodu rodiči na hrudník přímo na kůži k těsnému kontaktu s rodičem, který miminko potřebuje.)

 Beseda se konala v rámci světového týdne respektu k porodu.  Porodů, které končí císařským řezem stále přibývá. V současné době tak probíhá skoro třetina porodů. Císařský řez se tedy týká nezanedbatelné části rodičů a jejich prožívání a přání i s ohledem na potřeby novorozených miminek by neměly být opomíjeny.

Děkuji všem maminkám, které přišly a podělily se o vzpomínky na to nejkrásnější, co žena v životě zažije - narození dítěte.

Adéla Běličová